William Shakespeare: Sonet 116

Svazek dvou věrně milujících duší 
rozdělit nelze! Láska láskou není,
pokud své slovo s první zkouškou ruší, 
anebo sama ochotně se mění... 
Ne! Láskou nic a nikdo neotřese, 
všem strašným bouřím hledí pevně vstříc, 
hvězdou jest, která září v temném lese, 
dává nám směr, však je v ní mnohem víc: 
Čas nemá právo Lásku bláznem zvát, 
když do tváří svým srpem vrásky krouží; 
Láska má schopnost věky přetrvat, 
až tam, kde všechno do hrobu se hrouží. 
A jestli jsem ji křivě obhajoval, 
nepsal jsem nic... a nikdo nemiloval.

Let me not to the marriage of true minds
Admit impediments. Love is not love
Which alters when in alteration finds,
Or bends with the remover to remove:
O, no! It is an ever-fixed mark,
That looks on tempests and is never shaken;
It is the star to every wandering bark,
Whose worth's unknown, although his height be taken.
Love's not Time's fool, though rosy lips and cheeks
Within his bending sickle's compass come;
Love alters not with his brief hours and weeks,
But bears it out even to the edge of doom.
If this be error and upon me proved,
I never writ, nor no man ever loved.
SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuju za všechny vaše komentáře! - Thank you for all of your comments!

Blogger Template Created by pipdig