O MNĚ

Baví mě fotit produkty. Ten proces hledat správné osvětlení a pozadí pro daný produkt tak, aby vynikl. Tak, abych mu dala možnost zazářit. Je to tvůrčí průběh, kdy mám prostor pro kreativitu. Teď už kolikrát když někam jedu a zahlédnu např. starožitnou vázu, hledám správné světlo pro její vyfocení. Inspiraci vidím všude kolem sebe. Hledám krásu v detailech. Ale vždy tomu tak nebylo...

Byly doby, kdy jsem si připadala ztracená. Všichni kolem mě měli nějaký koníček, ve kterém byli dobří a kterému se věnovali. Mě oproti tomu vždy po čase přestalo vše bavit, u ničeho jsem dlouho nevydržela. Obdivovala jsem mou mladší sestřičku, s jakým elánem přistupuje k životu a jakou má ze všeho radost. Pak mi došlo, že si musím najít "to své". Něco, co mi bude dělat radost. Po rozvodu rodičů, kdy jsem přišla i o své dva kočičí mazlíčky, jsem ztratila chuť do života... Můj průměr ve škole se rapidně zhoršil a já ztrácela o vše zájem. Následkem toho jsem skončila na střední škole, která vůbec nebyla pro mě. Jen jsem přežívala. Maminka si toho všimla a ptala se, proč už nedělám to, co dřív, že jsem dříve přeci byla "kreativec", tak ať se k tomu vrátím. Zkoušela jsem tedy znovu kreslit, vyšívat, psát... Až najednou v roce 2014 jsem dostala ideu, že si našetřím na zrcadlovku. Byla jsem tím posedlá. 3/4 roku jsem veškeré kapesné schovávala do kasičky a byla jsem tudíž ve škole bez svačin navíc, zatímco spolužáci chodili do kina, kupovali si Colu, lattéčka, já místo toho šetřila na svůj první Canon... A o necelý rok později jsem ho konečně měla doma. Můj první Canon, který mi dělá společnost dodnes.

Fotila jsem naprosto vše. Byla to posedlost. S Canonem jsem chodila a jezdila naprosto všude. Babička si ze mě dělala legraci, že si fotím každé jídlo na talíři. Ale já najednou objevila "to své". Bavila mě i následná editace fotografií, kdy jsem si mohla vyhrát s její výslednou podobou. Moje první fotografie byly portréty mojí sestřičky, která by si jistě nepřála jejich zveřejnění, proto sem vkládám své první "produktovky" - šeřík a tátův oblíbený hrneček, když nás byl navštívit.

Jelikož jsem fotila opravdu vše kolem sebe, mým předmětem se stalo i focení jídla. Také mě bavily self-portraits, kdy jsem fotila i různé tehdy typické fotky, jako například tu se sovím náhrdelníkem... Pro ilustraci některé fotky naleznete níže.

Focení se zkrátka stalo mou oblíbenou kratochvílí. Tou nejoblíbenější. Skrze hledáček objektivu jsem se zase naučila (znovu)vidět krásu světa. A v roce 2017 jsem své focení povýšila o další level - našetřila jsem si na objektiv EF 50mm f1.8 STM.

No a o tomto všem byl můj původní blog, který se zde jmenoval Odpolední čaj a který jsem založila v roce 2016. Mimo to jsem také psala články o pohlednicích, neboť jsem tehdy byla součástí projektu Postcrossing - výměna pohlednic napříč planetou. Blog Odpolední čaj byl takový mišmaš všeho, taková všehochuť.

Letos jsem se ale díky svojí kamarádce rozhodla, že se zaměřím na jedno téma - a tím je pro mě produktová fotografie. Uvědomuju si, že nejsem profesionál, nicméně doufám, že jsem na správné cestě. Chtěla bych se krok za krokem zlepšovat. To ale podle mého oblíbeného hesla od Jardy Duška, které zní: Dělej vše, jak umíš nejlépe, ale ne lépe :)

Závěrem bych jen chtěla říct, že jsem jen prostá dívka z vesnice, která si nechce své fotografie nechávat jen pro sebe a která doufá, že se vám její práce bude líbit. Kromě produktových fotografií zde naleznete také moje výšivky, které si lze zakoupit. Děkuju, pokud jste se se mnou chtěli seznámit a došli jste až do tohoto bodu :) Mohu jen doufat, že mi zachováte přízeň!

Veronika