NICHOLAS SPARKS: MILÝ JOHNE (DEAR JOHN)

Last month, I finally finished reading this great novel by N. Sparks. I have seen the film, too, and I liked that as well as the book. I have seen many of the films based on N. Sparks' books and I liked them all. Have you ever read this book nor seen the film? Further in the post, there are snippets from the book which I liked :) (I am sorry, but in Czech language only.)

"Nepřivedlas mě do rozpaků," odporoval jsem. "Jenom mi ještě nikdy nikdo nic podobného neřekl." Málem jsem tím skončil, ale uvědomil jsem si, že když si další slova nechám pro sebe, prošvihnu vhodný moment, kdy můžu vyjádřit své city. "Nemáš představu, co pro mě poslední dva dny znamenají," začal jsem. ... Zaváhal jsem, ale bylo mi jasné, že když to neřeknu teď, nedokážu to říct nikdy a nikomu. "Miluju tě," zašeptal jsem. Vždycky jsem si představoval, že musí být těžké vyznat někomu lásku, ale nebylo. Za celý život jsem si ničím nebyl tak jistý, a i když jsem doufal, že jednou uslyším totéž od Savannah, důležitější pro mě bylo, že v sobě mám lásku, že ji můžu někomu věnovat a nic za to nečekat.

Poprvé jsme byli opravdu sami, ale jak jsme tak seděli bok po boku, měl jsem pocit, že jsme spolu odjakživa.

Vždycky jsem milovala úplněk. Už jako malá. Líbila se mi představa, že je to něco jako osudové znamení. A taky jsem chtěla věřit, že pokaždé předpovídá něco dobrého. Třeba když jsem udělala nějakou chybu, že budu mít šanci ji napravit.

Konečně přišel červen a já neměl stání a nemohl se dočkat, kdy se vrátím domů. Savannah skončily přednášky, v letním kurzu se připravovala na bakalářské zkoušky a já se chystal za ní do Chapel Hillu. Měli jsme před sebou dva báječné týdny. Přistihl jsem se, že se střídavě těším, jsem nervózní a mám strach.

Nechtěl jsem se o tom dál bavit. Nikdy jsem nebyl dobrý řečník. Chtěl jsem jenom jedno: aby šla ke mně, objala mě a řekla, že chápe, proč jsem tak rozčilený, a ujistila mě, že si dělám zbytečné starosti. Jenže nic z toho se nestalo. Místo toho jsem mluvil k oknu a cítil se zoufale sám.

Ironií bylo, že jedině když jsem riskoval život, přestal mě pronásledovat obraz Savannah a fakt, že náš vztah skončil.

V několika příštích týdnech se ze mě stal voják tělem i duší, unikal jsem tak do jediného světa, který mi ještě pořád připadal skutečný.

"Johne!"
"No?"
Sešla z verandy. "Budeš tady ještě zítra?"
Snížila se ke mně, tvář ve stínu, a já naprosto bezpečně věděl, že ji pořád miluju. Navzdory poslednímu dopisu, navzdory jejímu manželovi. Navzdory tomu, že už nikdy nebudeme patřit k sobě.

Milý Johne,
chtěla bych ti toho tolik říct, ale nevím, kde začít. Snad tím, že tě miluju? Nebo tím, že dny, které jsem s tebou prožila, byly nejšťastnějšími v mém životě? Nebo že za krátký čas, co se známe, jsem dospěla k přesvědčení, že jsme si určeni? To všechno bych mohla napsat a byla by to pravda, ale když jsem si to přečetla, dokázala jsem myslet jenom na to, jak toužebně si přeju, abych s tebou teď byla, držela tě za ruku a čekala na tvůj prchavý úsměv.
Vím, že v budoucnosti prožiju dny s tebou znovu alespoň tisíckrát. Budu poslouchat tvůj smích, hledět ti do tváře a cítit kolem těla tvoje paže. Po tom všem se mi bude stýskat víc, než si umíš představit. Jsi vzácný džentlmen, Johne, toho si na tobě vážím. Za celou dobu jsi mě ani jednou nenutil, abych se s tebou vyspala, a já ti nedokážu vyjádřit, jak moc to pro mě znamená. I proto budu na chvíle s tebou vždycky vzpomínat jako na něco mimořádného. Jako na čisté bílé světlo, zářivé a oslňující.
Budu na tebe myslet každý den. Na dně duše se bojím, že přijde čas, kdy se tvoje city ke mně změní, že jednou zapomeneš, co jsme spolu prožili a co nás spojuje, a proto tě chci o něco požádat. Kdykoliv bude měsíc v úplňku - jako když jsme se seznámili -, zvedni hlavu a najdi ho na noční obloze. Bez ohledu na to, kde právě budeš a jak bude vypadat tvůj život. Chtěla bych, abys myslel na mě a na náš společný týden, protože bez ohledu na to, kde právě budu a jak bude vypadat můj život, udělám přesně to i já. Jestliže nebudeme moci být spolu, bude nás spojovat alespoň to, a kdoví, možná se nám podaří zachovávat to věčně.
Miluju tě, Johne Tyree. Beru tě za slovo. Jestliže se vrátíš, provdám se za tebe. Jestliže svůj slib nedodržíš, zlomíš mi srdce.
Tvoje milující
Savannah¨

"...Měla jsem dojem, že zemřu, a trvalo dlouho, než jsem se začala zase cítit aspoň trochu normálně. Teď jsi dva týdny tady, a i když jsem hrozně toužila tě zase vidět a mám tě moc ráda, je ve mně pořád strach, že se zase zhroutím, až odjedeš. Pořád se potácím mezi strachem a štěstím a dělám, co můžu, abych znovu neprožívala co loni. Snažím se, abychom pořád měli nějaký program, chápeš? Aby mi zase nepukalo srdce."

Možná za tím byl právě rozhovor s lékařem, možná jsem prostě chtěl zlepšit náš vztah, každopádně jsme s tátou během těch dovolenek vycházeli líp než kdykoliv v minulosti. Už jsem na něho netlačil, aby si se mnou povídal, prostě jsme seděli v pracovně, já si četl nebo luštil křížovky, on si prohlížel mince. Byl v tom klid a upřímnost. Zbavil jsem se marného očekávání a myslím si, že táta se pomalu začal se změnou vyrovnávat. Občas jsem ho přistihl, jak se na mě dívá, skoro jako kdyby mě viděl poprvé. Trávili jsme spolu dlouhé hodiny, většinou jsme vůbec nemluvili, a právě proto, že jsme nic nepředstírali, se z nás konečně stali přátelé.